Hamburg
Dva milenci se procházejí spolu na víletě po Hamburgu, drží se spolu za ruce a koukají se na krásné stavby a památky města. Že tady je lásko nádherně? Kluk si ale potřebuje rychle odskočit na veřejné záchodky tak poprosí svojí drahou polovičku, aby na něj počkala a nikam nechodila, že se za chvíli vrátí zase za ní. Dívka čeká venku na svého drahého než se vrátí. Kluk se vrátí hned za ní a jdou se procházet dále. Miluji Tě, řekne mu dívka. Za nedlouho se spolu vrátí zpět na hotel a udělají si krásný a romantický večer.
Za 4měsíce začalo být dívce zle a začali se jí dělat divné flíčky po pokošce. Když šla do nemocnice na test, zjistili jí zvláštní nemoc, kterou nejspíše chytla od svého partnera, a kterou nelze vyléčit.
Dívka začala podezřívat svého kluka, že jí podvedl z nějakou levnou holkou a něco od ní chytl a přenesl to dále na ní. Jenže její kluk to neudělal, a byl jí stále věrný. Dívka mu to nechtěla věřit a zatím pomalu umírala, ale to svému klukovi nikdy nechtěla říct. Myslela si, že on jí podvedl s nějakou tou holkou ale stále ho milovala. Nechtěla mu říct, jak je ta její nemoc vážná. Trávila s ním veškerý svůj čas. Kluk si lámal hlavu, jak se ona mohla nakazit, ona byla stále jenom s ním a s nikým jiným být nemohla, a před tím byla zdravá.
Uplinul rok a dívka na smrtelné posteli mu řekla, že ho moc miluje a ví, že on by jí nikdy nepodvedl, že tomu věří. Kluk dívku držel za ruku a povídal jí, jak moc jí miluje, že nikdy nic nemiloval víc, než ty její Čokoládové oči a ten její nádherný a jedinečný úsměv. Dívka svého chlapce naposledy políbila a upustila svou ruku, kterou jí chlapec držel. Odešla navždy, řekl si. Proč se to jenom muselo stát. Bylo tolik věcí, které jsem jí chtěl ještě říct a ted uz nikdy nemohu. Zbyl jsem tu sám. Kluk se s toho zhroutil.
Za nedlouho kluk zjistil, že dívka se od něj nakazila ten večer v Hamburgu, protože si kluk po vykonání potřeby na veřejných toaletách zapoměl umít ruce. Nikdy nevíš, kdo byl na záchodkách před vámi. A takhle Kluk přišel o svojí drahou polovičku navždy a nikdy se s tím nesmířil.
Od toho dne vysí všude na veřejných záchodkách po celém Hamburgu tento příběh a varováním:
Jednou zapomenuté neumité ruce neuškodí jenom vám. Já na to doplatil.
Posláno z Psichiatrického ústavu Hamburg Altona.
Příběh na pláži.
Jednou se takhe procházím po pláži, kousek za našim barákem a najednou si všimnu krásné dívky, sedět na pláži, jak muchlá květiny. Chviličku jsem jí pozoroval, protože mi přišla jako ta nejúžasnější dívka, jakou jsem kdy viděl. Když jsem šel k ní blíže, všiml jsem si, že ona hrozně pláče. Chtěl jsem jí oslovit, ale neměl jsem tu odvahu. Třeba jí umřel někdo blízkej z rodiny a utekla ven se vspamatovat. Nebo se s ní rozešel nějakej její milej a těžce to nese. Tak jí nechám být. Ještě chvilinku jí pozoruju, jak tam tak bezbraně sedí na písku, moře jí omývá nohy a jenom sedí, pláče, a kouká se do moře, jako by čekala, že se někdo z toho moře vynoří. Po chvilce jdu domů, už je pozdě večer a jsem už unavený. Ale doma, co jsem zalehnul do postele, jsem nezahmouřil oka. Stále jsem musel myslet na tu krásnou a smutnou dívku z pláže. Proč jen tam tak seděla a plakala? Co se jí asi tak mohlo stát? Muselo to být asi něco moc hrozného. Druhý den bylo krásné a teplé ráno, a tak jsem si řekl, že se půjdu projít po té krásné pláži, ale opět jsem tam viděl tu dívku sedět a plakat. Mlčela a jenom plakala potichu a koukala se do moře. Pomyslel jsem si, že asi se jí muselo stát něco hrozného. Řekl jsem si, že půjdu k ní blíže a oslovím jí, co se jí asi tak mohlo stát, že tam tak sedí celé dny, kouká se do moře a jenom pláče. Šel jsem k ní, sednu si k ní ale ona, jako by si mě nevšimla, seděla dál a brečela. Oslovil jsem jí, co se jí stalo, jestli nechce pomoct. Ona jenom seděla, a nevidala ze sebe ani hlásku. Řekl jsem si. Tak asi nechce mluvit, budu u ní sedět a koukat se s ní na moře, snad mi odpoví sama. Po Půl hodince se na mě otočila a řekla mi její smutný příběh.
Sedávala tady se s vím chlapcem, se kterým byla moc dlouho, byla s ním štastná, ale jednoho zlého dne se jí to vše obrátilo naruby. Ona si chtěla zaplavat v moři, ale její chlapec byl proti. Proto si nedala říct a šla si zaplavat sama. Ale najednou ona v moři šlápla na něco ostrého a špičatého a začala se topit. Šlápla na ježka a začala strácet spousta krve. Ale byla moc daleko od břehu aby jí chlapec slyšel. Po chvilce, když si chlapec všiml, je je ona najednou pryč, že zmizela v moři, skočil tam za ní a hledal jí, zda se netopí. nakonec jí našel a začal volat o pomoc aby mu ostatní pomohli jí z vody vytáhnout. Pak mi řekla, že si jenom pamatuje to, že tam přiběhl takovej divnej chlápek a vytáhl jí z vody.Zatím co Dívku vytáhl z vody, její chlapec zavadil také o nějakého ježka ale ponořil se rychle do vody, že si toho nikdo nevšiml. Ani ten chlápek si toho nevšiml, myslel si, že se vynořil a běžel pro pomoc. Ale on už se nevinořil. Za dvě hodiny se rozjela pátrací akce, a hledali ho všude, jak na souši, tak na moři. Druhý den ho vyplavilo moře utonulého. Dívka si už rok vyčítá, že se to nikdy nemohlo stát, kdyby svého chlapce poslechla. Už rok sem chodí dívat se na moře, zda se náhodou neobjeví. Řekl jsem jí, je mi to líto, to jsem netušil. Pak jsem si všiml té její jizvy na noze. Ona mi řekla, že to je od toho ježka, na kterého šlápla. Pak vytáhla z malé
kapsičky fotografii, pomuchlanou a s prohýbanou. Byla to fotka toho jejího chlapce, celá pobrečená. Hrůzou jsem se rozklepal a začali mi téct slzy. Rozplakal jsem se nad tím smutným příběhem a ona mi prozradila, že jsem první člověk, se kterým ona po tom hrozném dnu promluvila. Řekl jsem si, že to musí být hrozné, ztratit svojí druhou polovičku navždy. Pak mě chytla okolo pasu a přitiskla si mě k sobě a plakala mi na rameno. Když mi povídala ten příběh, vystoupala mi husí kůže po těle a cítil jsem s ní, to co cítila ona. Je to velké a těžké sousto na takovou křehkou dívenku, řekl jsem si, musím jí nějak pomoct. Nabídl jsem jí svou pomoc, kterou ona odmítla, že se s tím už nedá nic dělat. Pak mi řekla, že jsem jí pomohl už v tu chvíli, kdy jsem si jí všiml, kdy jsem si k ní sedl a oslovil jí. Že jsem první člověk, na kterého ona promluvila, protože ve mě cítila oporu aniž by mě znala. Podíval jsem se na ní a začali mi téct znova slzy. Když to ona na mě uviděla, chytla mě pevně a mačkala k sobě a nechtěla mě pustit. Jsem její opora. Má teď konečně někoho, kdo jí může pomoct, komu se vypovídat, komu se vyplakat na rameni. Poznamenalo jí to na celý život. Ta dívka mi nakonec řekla své jméno. Jessica. Nádherné jméno, které k ní jde, pomyslel jsem si. S Jessicou jsme nyní už dva roky nejlepší přátelé a stýkáme se denně. Jessica už nechodí denně na pláž, jednou týdně se tam spolu sejdeme a jdeme dát květiny na jeho náhrobek, který jsme mu nechali vyrobit přímo u pláže. Od té doby, co tam nechodí denně, se cítí lépe a už se i dokáže smát. Mám jí moc rád. Je to dívka, která je na tomto světě jedinečná a už taková nebude nikde. Jednou budeš litovat Chlapec, celý ustrašený volá svojí dívce: On: Kde jsi dneska byla lásko? Postrádal jsem Tě a neozvala jses mi. Ona: Byla jsem dneska doma, nebylo mi moc dobře. On: Můžu se za Tebou stavit? Je mi po tobě smutno. Ona: Né, mamka za chvíli přijde, a pak s ní někam musím jet, počkalo by to prosím do zítra? On: Ale jenom dneska. Zítra už tě prostě musím vidět. Ona: Miluješ mě? On: Miluju Tě moc, kdyby se Ti něco stalo, asi bych se zabil. Ona: To kdyby se něco stalo mezi námi, nebo Tobě, skočila bych z mostu. Nedokážu bez Tebe být. Chlapec vyklepaný položí telefon a spustí se mu slzy. Druhý den: On: Miláčku, kde zase jsi? Moc mi chybíš. Potřebuji Tě vidět. Ona: Máme doma návštěvu, tak musím být doma. On: Můžu se stavit večer? Ona: Né raději né, necháme to na zítra ju? Promiň, miluji Tě. On: Ale já Tě musím vidět hned. Taky Tě miluji. Ona: Taky mi chybíš, ale ted by nebylo vhodné se na mě chodit koukat. On: Co se děje? Stalo se Ti něco? Ona: Ale nic, za pár dní bych už mohla ven, ale nechci Ti nic říkat. ...a položí mu telefon. Chlapcovi vrtá hlavou, proč nechodí do školy a proč se mu vyhýbá. Rozhodne se,že se za ní staví doma, podívat se na ní, ale ona není doma. Kde asi může být? pomyslí si. Další den ale zavolá na dívky pevnou linku a zvedne to její máma. On: Jé, dobrý den, je vaše dcera doma? Máma: Ano je ale ty se s ní ted nemůžeš vidět. On: Ale ono už je to životně důležité. Máma: Ale di, to snad pár dní ještě počká, ona má ted zákaz se s kýmkoliv stýkat. On: Ale ono už to nepočká, ... rozbrečí se po telefonu a zaklapne to silou. Začne se klepat a potit se, že jí přece musí hned a co nejrychleji vidět. Za 14 dní je dívka konečně ve škole a těší se až uvidí svého chlapce a překvapí ho...... ale on nikde není. Myslela si že asi měl o hodinu později tak na něj počká u školy. Ale chlapec nebyl nikde. Rozhodla se jít za ním domů, že asi mu nebylo dobře, asi zůstal doma. Když zaklepe na dveře, vyleze jeho sestra s nožem v ruce, rozklepaná a ubrečená. Dívku to zarazí a zeptá se: Dívka: Kde je? Nebyl ve škole. Sestra: Proč si se mu stranila a nechtěla ho vidět? Dívka: Já chtěla, ale nemohla jsem nikam ani na krok a mamka moje nikoho k nám nepustila, nesměla jsem nikoho vídat. Sestra: On tady ale není. Ona: A kde je? Stalo se něco? Sestra: On tady už nebude nikdy. Dneska ráno zemřel. Scháněl tě celé týdny A chtěl Tě naposled vidět. Měl velký nádor na mozku a už měl jenom asi dva týdny života. Chtěl si to s Tebou ještě užít. Ona: Cože? To není možný. Tohle si nikdy neodpustím. Sestra: Díky tobě nezemřel v klidu, jenom stále plakal, že už tě neuvidí, a kvuli tomu se mu ještě přitížilo. A ty se na něj tahle vykašleš. Dívka: Já nebyla doma, já byla na odvykačce, spadla jsem do toho nemilou náhodou a proto mamka každému lhala že jsem nemocná. Proč mi ale nic neřekl? Za dva dny si lidé a spolužáci ze škol všimli ústřižku z novin na nástěnce s Nápisem: Kluk utonul kvůlu nemoci nádoru na mozku, jeho dívka ještě ten večer spáchala ze žalu sebevraždu, skočila z mostu. Jak slíbila.
